Jak a kdy učit děti barvy

Možná to znáte – maminky a babičky holt porovnávají, hodnotí, poměřují…. a se zájmem se ptají, jestli už naše dítko umí alespoň to samé jako jejich. A v nás pak klíčí neblahá předtucha, že naše ratolest v něčem zaostává… Ale je to tak doopravdy?

Kdy by dítě mělo umět barvy?

Rozlišování a pojmenovávání barev je stejně individuální jako třeba poznávání písmenek nebo obouvání bačkůrek. Někdo je třeba přeborník na písmenka, ale ještě kolem třetího roku se bez plínky neobejde. Sousedovic génius zná ve dvou letech všechny barvy, počítá jako kulomet, ale spadne ze sebemenšího obrubníku. A ten, kdo umí perfektní „kotomelce“ (dle slovníku našeho syna), si možná nepamatuje, kolik je mu roků…

Obecně se však dá říci, že dítě by mělo zvládnout barvy takto:

3 – 4 roky: rozlišování a pojmenovávání červené, žluté, modré a zelené

4 – 5 let: rozlišování a pojmenovávání černé a bílé barvy

5 – 6 let: rozlišování a pojmenovávání oranžové, hnědé, šedé, fialové a růžové barvy + ostatní odstíny barev (světle, tmavě)

A kdy vlastně začít?

Ideální je mluvit o barvách už kolem prvního roku. Doporučuje se začít s jednou barvou – nejčastěji červenou. Dítě barvy neučíme přímo, ale místo toho, abychom mluvili o autu, řekneme, že je to červené auto. Ty červené jahody krásně voní, poskládáme to červené tričko apod. Mluvíme o barvě ponožek, pastelek, ručníku.

Pozor ale na přirovnávání

Můžete říct, že tato ponožka má barvu jako jahody, ale buďte si jisti, že děti si zrovna nevybaví tu nezralou jahodu, kterou jim maminka nedovolila včera utrhnout… Podobné to bývá s trávou. Některé děti slyší, že něco je zelené jako travička, jenže v roční době, kdy se tuto barvu učí, tráva zdaleka nevypadá zeleně…

Některé děti se zase učí, že tato barva je jahůdková, jiná sluníčková a tahle travičková. Je pravda, že se takto někdy barvy naučí rychleji a ve dvou letech excelují, ale pokud si tento slovník udrží k zápisu do školy, už to taková sláva nebude…

Vsaďte na motivaci

Vyberte na procvičování to, co dítě baví. U kluků můžete zkusit třeba auta. Jestli vašeho potomka baví poznávat škodovky, fordy a toyoty, zkuste k tomu přidat i barvu – tamten červený ford apod. Některé kluky tím opravdu nadchnete, protože na cestě do obchodu viděli nejen červeného renaulta, ale taky zeleného a modrého – a to už jsou tři různí! 🙂 Tím, že děti nenutíte barvu znát, ale dostatečně často jim ji ukazujete, naučení pak jde snáze a rychleji.

Nechtějte po dítěti, aby barvu hned pojmenovávalo

Zpočátku se učí znát barvy pasivně. Můžete trénovat třeba věty typu „Podej mi prosím červenou pastelku/červenou kostku/červený korálek.“
Potom se můžete na barvu ptát, třeba když si prohlížíte knížky – který balón je červený, kdo má na obrázku červené tričko apod.

Zůstaneme u jedné barvy

tak dlouho, dokud si dítě barvu dostatečně nezafixuje. Teprve potom přidáme další ze 4 základních barev (červená, modrá, žlutá, zelená). Po fixaci základních barev přidáváme i ostatní barvy.

Některé děti zvládnou barvy, i když je učíme všechny zároveň, ale většina dětí potřebuje čas na osvojení další barvy, aby se jim nepletla s jinou – některé děti si pletou zelenou a modrou, jiné třeba hnědou a fialovou nebo růžovou s oranžovou.