Jak se chovat k dítěti, které zakoktává
Koktavost, latinsky balbuties, patří mezi obtíže, které souvisí s narušením plynulosti řeči. V minulém článku jsme se věnovali otázkám příčin vzniku koktavosti, kdy se začínají objevovat problémy a jaké jsou varovné příznaky. Jak se chovat k dítěti, které začalo zadrhávat či koktat, se budeme zabývat v dnešním článku.
Opravovat nebo ne?
Když dítě, které má problémy s plynulostí řeči, mluví, snažíme se dodržovat tato pravidla:
- posloucháme pozorně, když dítě mluví a zejména o čem mluví
- sami mluvíme pomalým, klidným tempem řeči a prodlužujeme přestávky mezi větami
- snížíme počet otázek, které dítěti klademe a poskytujeme mu dostatek času na odpověď a komunikaci vůbec
- pozorujeme situace, kdy se plynulost řeči zlepšuje nebo zhoršuje. Během plynulých fází podporujeme verbální komunikaci dítěte (rytmizace, rozpočítadla, říkadla apod.). Nejpřirozenější fonační cvičení je ale zpěv. Ideální je zpěv ve dvojici nebo skupině.
- redukujeme vlivy, které mohou mít negativní efekt na plynulost, zejména časový tlak
- neupozorňujeme dítě na řeč, když zakoktává, nepřikazujeme mu: „Mluv pomaleji!“. Sami mluvíme klidným tempem.
- v okamžiku narušení plynulosti řeči poskytneme dítěti dostatek času bez projevu netrpělivosti a dokončování vět za dítě.
- nepřerušujeme dítě v jeho projevu
- neopravujeme neplynule vyslovená slova
- udržujeme zrakový kontakt, dáváme tím najevo svůj zájem a neubližujeme soucitem (například neklopíme oči)
- snažíme se neupadat do rozpaků a vyčkáme, až dítě řekne vše, co mělo na mysli
- nevyvoláváme pocit časové tísně
- pokud možno mluvíme s měkkým hlasovým začátkem
Pokud máte doma dítě, které zadrhává či zakoktává, návštěvu logopeda zbytečně neodkládejte. Včasná terapie může velmi pomoci.
